Jdi na obsah Jdi na menu
 


Existence vědomí bez těla

11. 9. 2010

Oficiální věda se přiklání k materializmu. Materializmus je názor, že vše začíná i padá s hmotou, tedy i vědomí člověka je produktem hmoty pojmenované „mozek“. Materialisté (zastánci materiálního názoru) se dívají na lidské tělo jako na stroj. Duševní činnost, na kterou je tak lidstvo hrdé, je, dle materialistů, funkce počítače zvaným „mozek“. Vypnete-li počítač, zmizí i jeho funkce, tedy i duševní činnost včetně uvědomění si sama sebe.

Počítač se nápadně podobá člověku. Člověka a počítač lze rozdělit na 3 základní úrovně:

  1. Počítač má hmotné tělo skládající se  z různých součástek, stejně jako člověk má hmotné tělo s orgány.
  2. Aby počítač fungoval, musí být oživen elektrickou energií. V tělu člověka dochází k látkové výměně a k složitým biochemickým reakcím. Vypneme-li přívod elektrické energie, přestane počítač fungovat. Zastaví-li se látková výměna v těle člověka, tělo přestane také fungovat.
  3. Co dělá počítač počítačem? Jeho programy. Co dělá člověka člověkem? Jeho duševní činnost. Počítač bez programů je jako lidské tělo bez duše.

Počítač lze po vypnutí opět nastartovat, neboli oživit, a počítač pokračuje opět tam kde přestal. Tento stav je znám u člověka například při náhlém srdečním selhání. Obnoví-li se  normální provozní stav lidského těla, člověk naváže na předchozí činnost, aniž by zaznamenal, že došlo ke kolapsu.

(Jen pro úplnost: Při selhání srdce přestane v organizmu proudit krev, což má za následek podstatné zpomalení látkové výměny, až její úplné zastavení, tj. energie, i když nepatrně organizmem chvíli proudí. Tento stav má obdobu v počítači a v technice vůbec v podobě podpětí, neboli snížení napětí elektrické energie. Počítač dostává nějakou energii, ale je jí málo. Proto přestanou fungovat programy, ale „větrák se může stále točit“ i když pomaleji.)

„Duševní činnost“ počítače i člověka, tedy 3. úroveň, lze také, jako předcházející úrovně, rozdělit na další podúrovně:

 

a)      Funkce duševní činnosti = programy

b)      Vzpomínky (dlouhodobá paměť) = soubory

 

Počítačovou „duševní činnost“ lze přenést na jiný počítač. Prostě zkopírujeme programy a soubory do jiného počítače, kde je energií oživíme. Avšak jiný počítač si zachová svoji původní osobnost, kterou je nastavení. Například textový editor Vám může opravovat velká písmena, i když to původní počítač nedělal.  Aby se nový počítač choval jako původní, musíte zkopírovat i nastavení programů.

Jde-li přenést „duševní činnost“ počítače, je možné přenést duševní činnost člověka? Logika, jež je funkcí rozumu, nám „praví“, že pokud se doposud vždy našla systémová vazba mezi člověkem a počítačem na všech dosavadně zmíněných úrovní, mělo by toto pravidlo platit i v tomto případě. Námitkou proti tomuto logickému závěru může být na skutečnost, že není známa technologie umožňující přenos duševní činnosti člověka. Ale počítače nebyly také dříve známy.

Druhou otázku je: Co se stane s „duševní činností“ počítače po vypnutí, tedy po přerušení dodávky energie? Duševní činnost počítače, ba i člověka, je vytvářena přenosem informací. Informace se v počítači přenášejí pomocí elektronů. Znesnadníme-li  elektronům pohyb odpojením počítače od elektrické energie, zastaví se pohyb těchto elektronů, čímž ustane i „duševní činnost“ počítače. Informace zaniknou, pokud nebyly uloženy. Současná technologie umí velmi těžko ukládat informaci, jejímž nositelem je elektron. Proto je počítač vybaven zařízením, které při uložení informace přemění jejího nositele. (Bez nositele není možno informaci přenášet nebo ukládat.) Těmito zařízeními jsou například pevný disk, disketa apod., kde elektron, součást elektrické energie, předá svoji energii magnetickému poli, jež je schopno existovat bez aktivního puzení. Informace tak přejde z nositele elektronu na nositele v podobě magnetického pole.

Člověk je jako počítač bez pevného disku nebo disketové jednotky. Informace vytvářející jeho duševní život si nemůže uložit. Řečeno počítačovým jazykem: Má pouze operační paměť, tj. paměť, jež se vymaže, jakmile odpojíme energetický zdroj. Vypneme-li náhle počítač bez toho, abychom si soubory uložili, informace se z počítače nenávratně ztratí.

Tato úvaha nahrává materiálnímu názoru. Ovšem stačí se porozhlédnout po světě počítačů a je zde teorie, řečeno opět technickým slovníkem: „Bezdrátového přenosu“.

Stejně jako funguje bezdrátová síť, po které lze posílat jakékoliv soubory, programy  apod., může si také vyměňovat informace s někým nebo s něčím jiným.

To, že si tuto bezdrátovou komunikaci neuvědomujete, neznamená, že neexistuje. V těle probíhají, například biochemické reakce, hormonální komunikace, necítíte, že ve vás kolují litry krve, neuvědomujete si často, že dýcháte a že Vám bije srdce. Naproti tomu občas míváte předtuchu, nevíte jak, ale dopředu znáte, co se stane. Předtucha a schopnost předpovídání mohou být projevem této „bezdrátové“ komunikace. V parapsychologii je tento jev označován termínem „mimosmyslové vnímání“.

Bezdrátové spojení však vyžaduje vysílač na jedné straně a přijímač na druhé straně. Kde má vysílač datovou síť, to se dá zjistit, ale kde má vysílač nebo přijímač člověk, to ještě současná věda „neodhalila“. O tom, že člověk vysílač a přijímač má, svědčí například telepatie (mimosmyslový přenos myšlenek). I když telepatii většina vědecké obce popírá, byla ve výzkumných projektech prokázána. O existenci mimosmyslového vnímání „vypovídají“ také již zmíněné předtuchy a to, že schopnost mimosmyslové komunikace a vnímání lze vědeckými metodami měřit. Nejznámější je takzvaný Purkyňův experiment. 

Shrnutí:

  1. Lze-li přenést soubory a programy, včetně jejich nastavení, tedy celá „osobnost“ počítače, tím pádem není tato „osobnost“ („duše“ počítače) zcela závislá na těle určitého stroje. Pravda, člověk nemá záznamová zařízení, ba ani nosiče, na které by svoji osobnost nahrál. Vzhledem k systémové schodě mezi člověkem  a počítačem lze předpokládat, že tato shoda bude platit i nadále, tedy že lidská psýcha (duše) není také zcela závislá na těle. Techniku jejího přenosu nebo záznamu však současná věda doposud neobjevila.
  2. Duševní život člověka a počítače je tvořen informacemi. Informace je nesena nějakým druhem energie. Energie se neztrácí, nýbrž se přeměňuje, viz zákon o zachování energie. Při brždění auta se pohybová energie autu odebírá tím, že je přeměněna v teplo, které je rozptylováno do okolí. Stejně tak se přemění energie nesoucí  informace vypnutého počítače nebo lidského mozku. To znamená, že i tato informace je rozptýlena spolu s energií, jež je jejím nositelem. Otázkou je, zda existuje někdo nebo něco, co „posbírá“ tyto rozptýlené informace stejně tak, jak to například „dělá“ parabola satelitní antény, jež rozptýlený signál soustředí díky svému prohnutí.
  3. Informace „ráda“ střídá dopravní prostředky (nositele) a to nejen z vůle člověka, ale i samovolně, například když používáme smysly, viz článek Iluze. Informace nemusí zaniknout s nositelem, ale  může „přeskočit“ na jiného nositele.  Na mechanizmus přenosu lidské duše lze uplatnit teorii „Bezdrátového přenosu“. Odpověď na otázku: „Kam je lidská duše přenesena po „vypnutí“ tělesných funkcí?“ lze nalézt v metafyzice, okultizmu, nebo v náboženství.

Kolik je na světě náboženství? Každé z nich popisuje posmrtný život jinak. Přesto v nich lze nalézt shodu. Nejsou různé formy náboženství pouze různými formami nosičů informací? Obdobně, jako může být lidské tělo nosičem pro soubor informací nazývanou duše člověka.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář